V průběhu diskuse Alternativní život jsem zjistila, že vlastně nevím, co si kdo představuje pod termínem RODOVÝ STATEK. Definice, jak ji uvádí Jaroslav Svoboda na svých stránkách, se zdá být jasná. Ale chápu ji permaweboví uživatelé tak nebo jinak a proč?

Ráda bych se sem odklonila tu část diskuse z diskuse Alternativní život, která se bezprostředně týká rodového statku. Tam jsem napsala zhruba toto: Myslela jsem si, že rodový statek je nemovitost o patřičné rozloze obsahující taťku, mamku a děti (nebo aspoň dítě), popř. širší rodinu. Ale možná se pletu. Možná se jedná o nemovitost obsahující přítele, přítelkyni a v chýších roztroušených po pozemku další alternativce, tedy samé dospělé.

Těším se na vaše reakce :-) 

Prohlédnuto: 3008 x

Odpovědět

Odpovědi do této diskuse

Já si vždy myslel, že rodový statek je grunt, který může uživit rodinu, co tam žije.... tedy i vícegenerační.

Měl by to  být statek a fůra fůra pozemků, sady, louky pastviny. Rodový od založení rodu..... Nebo nasycení rodu??přežití rodu???

Pokud tomu tak je, jsem šťastným majitelem rodového statku.

chýže není statek....nebo jo??

Zdravím. Diskuse Alternativní život mě zabavila v uplynulé hodině. Chápu rodový statek snad podobně jako vy. Rodinný život v domě s velkou zahradou, o níž se starat mě bude smysluplně zaměstnávat, ale hlavně bavit (třeba narozdíl od dosavadního živobití) a pomůže mi odlehčit rodinnému rozpočtu produkcí vlastních potravin (v kvalitě BIO a vyšší, která konkrétně mě se zdá být v našich zeměpisných šířkách samozřejmostí, ale za současných ekonomických poměrů je mi nedostupná). Konec konců, podobný život mi dopřáli moji rodiče a nevidím důvod proč by mé děti měli vyrůstat ve stanu v ghetu a hledáčku sociálních pracovníků. Přístavba satelitů k již existujícím vesnicím má negativní vliv jak na už tak chatrná společenství ve vesnicích tak na společenství ,,stejně" smýšlících-mimo jiné.

jarda bon jovi: Chýše je chýše, ne chalupa, nebo dokonce statek, aspoň slovník tak stále ještě praví :-) I já vnímám rodový statek jako tradiční grunt, možná v maličko jinačí košili. 
Uvidíme, jestli to někdo vidí jinak...

Petra Stejskalová: rodový statek je pouhá fikce a její obsah se proto bude měnit podle fantazie každého jednotlivého snílka. Přesněji definovaný obsah má tento pojem u lidí upřednostňující obraz vykreslený v knize z pera V. Megreho. Žádnou vědu bych v tom nehledal.

QNX: Já v tom také žádnou vědu nehledám :-) Pro mě to je taková terminologická libůstka, mimo jiné...

JBJ a Alda Sralda (Bože! :-) ) popsali každý po svém prostě normální venkovské hospodářství (statek, grunt). Jenže jiní (nebudu jmenovat, abych zase někoho neurazila) zaměňují, jak to popsal Jaroslav Rybníček, a další (které ze stejných důvodů nebudu jmenovat) ZŘEJMĚ  mají představu odlišnou, a to jak v rozměrech pozemků, tak v povaze obydlí, a co mě nejvíc udivuje, tak i v personálním obsazení takového rodového statku :-) Nemůžu si pomoci, ale mně tam prostě v některých případech chybí ten rod :-) Čímž pochopitelně nemyslím, že tam má být od začátku famílie o dvanácti dětech, obě tchyně, vdova po bratranci a podruh s děvečkou...

A nějaký praktický účel této diskuse? Třeba aby se nový uživatel snáze zorientoval... 

Přátelská služba neznámým vojínům na poli permakulturním. Pitomé?  

Petra  Stejskalová: Proč na poli permakulturním? Rodový statek (v tom Megreovském, ale i zdejším permawebovém kontextu)  je pojem z oblasti beletrie a v permakulturní literatuře jsem na něj nikdy nenarazil.  V kontextu permakulturním by to asi byl ekvivalent normálního vesnického statku z dob před 100 a více lety. Tam se dal nalézt onen rod a když to byl statek větší tak i ta děvečka s čeledínem a bylo to jedině dobře, protože práce bylo víc než dost. Tedy velké venkovské stavení s chovem zvířat a spoustou práce. ....... no a to už je  ve vzájemném rozporu s definicí RS tak jak je na stránkách ekozahrady. Tam se píše o "minimu práce", o tom že to není "velké stavení" a že to neslouží k "většímu chovu zvířat". Jenže jak jsem psal......... RS je fikce, ale vesnický statek ověřená realita. Na rozdíl od Jaroslava Svobody nepovažuju naše předky za hlupáky co se celé dny a roky dřeli s nesmyslným chovem zvířat, které vlastně vůbec chovat nemuseli. Zvířata totiž na takový statek patří, protože bez jejich pomoci to prostě nešlo. Nešlo dříve, teď to sice bez nich dočasně jde, ale se snižující se dostupností fosilních paliv a minerálů potřebných k výrobě průmyslových hnojiv to bez nich zase jít přestane. To samé palatí pro pracnost. Dříve to bez práce nešlo, dnes to jde téměř bez práce, ale jak pro nás nebudou dostupná fosilní paliva, tak to bez práce zase nepůjde. To samé platí i pro velikost statku. Pokud měl být ten statek alespoň trochu soběstačný, tak požadavky na různé skladovací, technologické a chovatelské prostory byly velké. Dnes, když si všechno můžeme koupit v supermarketech, tak nám pro "rekreační rodové statkářství" stačí miniaturní domeček a kreditní karta. Jak ta možnost skončí, tak nároky na velikost statku zase vzrostou. Samozřejmě i dřív lidé žili v miniaturních domečcích a bez zvířat ...... ale těm se žilo mnohem hůř než lidem koněm, kravkou, nebo alespoň s kozou.  To všechno je dané tokem energie, živin, prostorem a časem. Kdo se opravdu vážně začne zajímat o permakulturu, tak postupně ty vzájemné provázanosti začne objevovat a brzo zjistí co je fikce a co je realita. Jaká bude (a jestli vůbec nějaká bude) naše permakulturní budoucnost nikdo netuší, ale přikláním se k názoru, že to bude budoucnost evoluční (třeba ve smyslu sociální sukcese jak o tom krásně mluvil Marek Kvapil), tedy navázání na práci našich předků a snad i na práci naši. Varianta, že tu bude budoucnost revoluční, kdy všichni čtenáři anastázie zahodí svá auta, počítače, kreditní karty, nikdy nevstoupí do supermarketu a někde na zelené louce si vybudují rodovou osadu kde bude věčný klid, mír a hojnost (prostě pohoda jak z titulní stránky časopisu Strážná věž), tak  taková budoucnost mi moc pravděpodobná nepřipadá.

Přátelská služba ......... :-) Kdo chce mluvit pravdu, měl by mít jednu nohu ve třmeni ....... ale co ......... nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. Tak a teď jsem si zase kus odsloužil já ......a to si zase vysloužím :-)

QNX: Výborně! A pak že Vás nevyprovokuju :-)

Víte, mě vychovali dědeček s babičkou na venkově (tedy ne rodiče, i když ty mám také a jsou fajn), a tak vím, kolik je kolem domu a zahrady práce, přestože jsme žádné hospodářství neměli, králíky a drůbež nepočítám. Dědeček pocházel z velkého statku a teprve nedávno jsem se dozvěděla, že to slovo velký znamenalo přes 300 ha. Můj pradědeček ten statek nevlastnil, ale měl ho pronajatý, stejně jako dříve jinde jeho otec a jeho děd (čímž jsme docouvali do 18. století). Tento můj třistahektarový pradědeček se musel saframentsky ohánět, i když jistě nemusel přímo dřít od rána do večera vlastními mozoly, ale měl na krku tři čtvrtiny vesnice a krmil je, ať právě pracovali (tedy v létě) nebo ne (tedy v zimě). Pamatuji se na svědectví jednoho stařečka bezmála stoletého, který nám více než šedesát let poté, co můj pradědeček s rodinou statek opustili, vykládal, že nikdy potom se ta vesnice neměla tak dobře = bezpečně, poněvadž u toho mého prapředka měli své jisté, nemuseli se bát, že přijdou o peníze, nebo dokonce o práci. Z toho jsem jako malá holka usoudila, že dobrý zemědělec nepotřebuje jen šikovné a pracovité ruce, ale i hlavu a patřičné vzdělání (zkušenosti). A že bez práce smažené koblihy na stromech nenarostou, na to se stačí podívat z okna :-) Dokonce ani za deset let tam nenarostou. 

Jsem na tom stejně, ať to píše jakákoliv kniha rodový statek je i pro mě spíše grunt, místo kde rodina pracuje a to jestli někde poblíž jsou podobní, kteří spolupracují nebo si pomáhají to pro mě nemění. 

Zdraví Josua

Lidi, se tu pomalu bavíte, jak politici. Slovíčka, slovíčka, slovíčka. Hlavní není podle mne to, jak definujeme území, na kterém se o něco snažíme, ale jakého ducha tomu místu vtiskneme a zda se náhodní kolemjdoucí, nebo záměrně pozvaní cítí na tom místě dobře a chtějí se k nám vracet pro obohacení ducha i těla. Kolik lidí, tolik pravd a tolik chápání pravdy. Nesnažme se tu sjednotit něco, co je tak variabilní jako život sám :-)

Já jen přidám své mínění k té chýši .... Myslím, že to není vyloženě touhou lidí po chýši, spíš naděje a možnost mladých lidí, co nejsou majiteli tučných kont a nechtějí se na desítky let dopředu zadlužit ... Tedy hraje roli stránka finanční spíš než ideologická, to docela chápu, není sranda ušetřit si svůj první milion a i to může být na statek s pozemky málo. Proto zoufalé situace žádají zoufalá řešení - nákup levnější zemědělské půdy a stavba chýše, maringotky, jurty ...

Každý má jiné výchozí možnosti. A pro mladé idealisty bez dětí je to určitě lákavější představa než mít statek s hypotékou.

Lenyška Zem: duch místa je jistě fajn, ale když člověku kručí v břiše hlady a ještě k tomu mu cvakají zuby zimou, tak si ho moc neužije. Velice snadno se dá vytvořit místo, kde se lidé budou cítit dobře a budou se tam vracet .......... když tu špinavou a namáhovou práci odvede někdo jiné (a je jedno, jestli těžař na ropné plošině, zemědělec v traktoru, nebo otrok na plantážích).

Petra Stejskalová: Ano, to je přesně ono. 300ha dědeček něco skutečného produkoval a tak potřeboval velkou plochu, velký statek, spoustu zvířat a samozřejmě spoustu lidí na práci. Díky tomu dokázal nakrmit 3/4 vesnice. Ta 3/4 vesnice pak mohla žít v malém domečku na malém pozemku a třeba i bez těch zvířat ........ ale musela si to odpracovat, protože jen tak je dědeček určitě nekrmil.

Trik té rodové fikce spočívá v tom, že 300ha dědečka prohlásíme za hlupáka, který se úplně nesmyslně dře, protože nedokázal aplikovat permakulturní design vedoucí k bezpracné hojnosti (případně ho můžeme označit i za duchovního omezence, který nedokáže spolupracovat s přírodou a nezvládá třeba hnojení myšlenkou a další pokrokové metody). Velkostatek dědečka prohlásíme za nepotřebný,  neekologický a škodlivý. My se pak nastěhujeme do roztomilé chaloupky z mechu a kolem té chaloupky si vybudujeme roztomilou zahrádku. Prostě si vytvoříme místo s duchem nad kterým bude každý návštěvník slintat a učúrávat si blahem.  Jenom v té produkci nám to do sebe tak nějak nezapadá, ale to my ještě nevíme, protože regály v supermarketech jsou plné, nádrže jsou plné, domy vyhříté elektřinou, plynem a uhlím, na polích se prohánějí traktory, které nám sice strašně vadí, ale kolem pozemku jsme si vysázeli ten hustý živý plot, tak je nemáme na očích a díky tomu nás to nemusí trápit. Naštěstí jsme na sebe velice hodní a uvědumuje si naši nedokonalost, tak nad sebou přimhouříme oči ještě trochu víc a raději nebudeme řešit kde se vlastně dělá naše oblečené, naše počítače, léky, rychlá a silná auta.

Ono je totiž dobře nad tím moc nepřemýšlet. Ta vesnice měla 300ha dědečka stále na očích a tak věděla co dělá a tak trochu i rozuměla tomu proč to všechno dělá (i když zopakovat to téměř nikdo z nich nedokázal). Ignorovat 300ha dědečka dost dobře nešlo. Nám se však podařilo 300ha dědečky přeměnit na anonymní armádu otroků ve vzdálených zemích (a někdy to opravdu k otrocké práci daleko nemá) a tu lze ignorovat velice snadno (tedy dokud pro nás pracuje). To se pak buduje místo s duchem a bezpracnou hojností, to je opravdu docela snadné.

No, ale uzavřu to trochu pozitivněji. Tím co jsem napsal nechci říct, že není možné si usnadnit práci, zvětšit produkci, napravit škody na přírodě (ty které ještě napravit lze)........ O tom permakultura určitě je a hledat metody jak toho dosáhnout je v našem zájmu. Spousta těch metod už je známá a propracovaná a kdyby je znal 300ha dědeček tak i on by si jejich pozitivního efektu dokázal užívat .......... ale bez práce nejsou koláče ...... a když jsou někde bez práce koláče, tak se vždycky dá vystopovat nějaký ten dobře ukrytý oráč, sekáč, mlynář, pekař .... který ty "bezpracné" koláče dělá.  Já bych řekl, že je fértěm výrobcům koláčů poděkovat, uklonit se, nebo před nimi i pokleknout a nesnažit se tvářit jako že se to dělá samo.

Romana SM: zase to tak nedramatizuj.  Přiznejme si, že chýše může být stejně drahá jako levný mobil a permakulturní domeček jako levné auto, nebo jako dražší dovolená v zahraničí. Kdo chce, tak má opravdu šanci za 100 000kč pořídit 1ha pozemek a ještě si na něm postavit pěkný mini-perma-domeček. Jenom úplně soběstačný nebude a bude muset využívat služby nějakého 300ha dědečka.

Odpovědět do diskuse

© 2017   PermaWeb   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby